"
To si musíš číst i o tak normálních věcech, jako je výchova dítěte nebo o jídle?", zeptala se mě známá. "
Věř radši prostě své intuici, ne?", řekla a podívala se na mne, jako bych byla tak neschopná, že si musím číst knížky i o úplně normálních věcech. "
Každá žena to má v sobě." Jo, tohle někdy zabolí. Jsem špatná máma, protože si musím o výchově a výživě číst. Ale nic jsem jí nevysvětlovala, ona prostě potřebuje žít ve světě, kde se knihy nečtou, zato já nedám bez informací ani ránu. Navíc jsem si už dala "dostaveníčko" s jistým panem Danielem Golemanem a jeho knihou "Pozornost", takže vím moc dobře, jak vlastně ta "intuice" doopravdy funguje. A chci z ní vytěžit maximum, nespokojím se s málem. Moji známou to nezajímá, ale co Vy? Chcete jít na samý vědecký základ věci, jako je "intuice"? Tak čtěte dál výpisky z této knihy:
Náš mozek má dva na sobě částečně závislé, ale velmi odlišné mentální systémy. Představte si to jako dva ohromné počítače propojené jednou linkou. Použiju ilustraci přes počítače (takto to v knížce ale není):
- První počítač je hrozně rychlý a pracuje nepřetržitě. Tiše přede, aby řešil naše problémy, a pak nás překvapí náhlými řešeními složitých úvah. Nevíme o něm, jeho činnost nepozorujeme, je v pozadí naší mysli. Jde o vývojově starší oblasti mozku. Je impulsivní, řízený emocemi. Nemá "monitor", dělá rutinní věci. Ukládá si data z toho, co čtete, vidíte, slyšíte, co se vám stalo.
- Druhý počítač je pomalý. Ovládá jej vůle, úsilí, sebeovládání, je "rozumný", umí se učit nové modely. Je v něm sebeuvědomění, plánování. Má jakoby "monitor", který představuje to, co se vám odehrává v hlavě. Jde o vývojově mladší oblasti mozku.
Jak to funguje? Když se soustředíte na krásný západ slunce, zapojujete "druhý počítač" a máte pocit, že neděláte nic jiného, než se soustředíte na tu krásu. Mezitím první počítač obrovskou rychlostí skenuje veškeré podněty z okolí (letící moucha, šelest v trávě, divná vůně, ...) i další věci, které dlouhodobě řešíte (vztahy, problémy v práci) a vyhodnocuje je a může se rozhodnout, že vám najednou "něco" z toho pošle a předloží druhému počítači a "zobrazí zábleskem na monitoru" či pošle nějakou emoci. On to ani jinak ten první počítač vlastně poslat neumí.
Experti ve svých oblastech, vrcholoví sportovci, ti všichni už využívají naplno první počítač pro zautomatizované věci, např. techniku překážkového běhu. Jsou dobří. Jakmile ale najednou začnou o své technice vědomě přímo při závodě přemýšlet "natahuji správně nohy? mám správnou techniku?" a zapojí tedy druhý počítač, je to recept na katastrofu, téměř stoprocentně v závodě udělají chybu.
Jak to tedy souvisí s intuicí? Co je vlastně ta intuice? Šestý smysl? Instinkt?
Přiblížím Vám to na příběhu Steva Tutllemana, který je v knize popsán. Steve od 11 let četl se svým dědečkem Wall Street Journal a dělal to tak po dalších čtyřicet let. I další články, zprávy, komentáře, časopisy. Je prostě v obraze ve svém byznysu. "Občas mám pocit, že mi to zabere příliš mnoho času. Ale přečtené informace si vždy dávám do souvislostí a vytvářím si tak celkový obraz, což mi pomáhá v mých aktivitách." V roce 2004 při investici do řetězce Five Below, se mu obchod prostě líbil. Stejně jako se mu dříve v 1989 líbily akcie firmy Microsoft, Starbucks či Wal-Mart. "Koupil jsem, co se mi líbilo, řídil jsem se svým instinktem."
Rozhodujeme-li se podobně, první počítač pracuje bez naší vědomé pozornosti a shromažďuje všechna pravidla pro rozhodování, jimiž se řídíme. Po celý život se v této části mozku ukládá něco jako "životní moudrost" a své mínění nám podává v podobě pociťovaných tušení. Ta "tušení" promítá první počítač tomu druhému a doufá, že na ně dá a správně je vyhodnotí a bude s nimi dál pracovat.
Nejúspěšnější podnikatelé shromažďují data důležitá pro klíčová rozhodnutí z nesrovnatelně většího množství zdrojů, než bychom považovali vůbec za nutné. No a potom? Potom se nebojí vzít právě i svůj "instinkt" jako důležitou informaci. Samozřejmě první počítač nebere v potaz jen to, co přečtete, co vidíte, ale taky, co se vám stalo, příběhy jiných lidí, vše, co vnímáte vašimi smysly.
Když se tedy po vzoru pana Tutllemana budete jen řídit svým "tušením", aniž byste měli nastřádanou v
prvním počítači tu spoustu informací a zážitků a dat, nestanete se skvělým obchodníkem na burze. Fakt ne.
Řídit se vlastním instinktem, šestým smyslem nebo intuicí vlastně jen znamená
přiznat, že se řídíme sami sebou, svým mentálním systémem, který je tak trochu schovaný. Řídíme se jen prostě tím, co jsme za svůj život viděli, zažili, slyšeli, přečetli, předávanými pravidly, tradicemi, atd. Já si to přiznala. Taky jsem si přiznala, že vím (respektive můj
první počítač) o výchově dětí a o výživě hrozně málo. Než jsem měla syna, viděla jsem děti jen z povzdálí, nikdy jsem neviděla ženu kojit, co a kdy jedí malé děti pro mne bylo záhadou, žádné příběhy kamarádek, příbuzných, nic, neptala jsem se ani po tom, co jsem jedla jako malá doma. Holky, co pečovaly o mnohem mladší sourozence a mají spousty kamarádek s malými dětmi opravdu nic moc číst nemusejí, jejich první počítač jim poskytne už poměrně dost informací pro rozhodování jako "intuici". Mně ne. Nespokojila jsem se s tím a po vzoru úspěšných podnikatelů jsem začala shromažďovat informace. Z různých zdrojů, rozličné.
- Věděli jste, že z antropologického hlediska by ženě vlastně mělo "něco našeptávat", aby svému dítěti poskytla jako první příkrm syrová játra z uloveného zvířete rozmělněná ve svých ústech? A měla by to udělat v době kdy ještě kojí?
- Věděli jste, že před více než třiceti lety mojí mamince dětská lékařka doporučovala jako první příkrm právě játra a ještě žloutek? A já to takhle jako malá měla?
- Játra u malých dětí podporuje i WHO ve svých dokumentech?
- Imunologové plně podporují, aby se příkrmy u malých dětí zaváděly ne jako náhrada kojení, ale právě a především za ochranného vlivu kojení, protože takové ochutnávky ještě při kojení právě lépe působí proti potravinovým alergiím.
- Francouzi nedají dopustit a jako první příkrmy podávají zeleninu v určitém ustáleném pořadí daném tak trochu tradicí?
Než jsem tohle všechno pozjišťovala, jako první bych synkovi nejspíš dala pořád dokola rýžovou kaši, protože o ní kdysi mluvila moje babička a viděla jsem o tom jednu scénu v americkém seriálu a nějaký letáček u doktorky. Tohle by mi bývala říkala moje intuice.... Teď, když mi mají přijít na oběd malé děti, sahám po játrových knedlíčcích a vývaru tak nějak "intuitivně" a jako první ;-)
Zajímá vás ještě, jak prakticky podpořit takové ty záblesky geniality a jak podpořit to, aby Vám první počítač něco posílal do toho druhého? To si nejdřív poslechněte něco o kouzlu toulavé mysli.
Zatoulaná mysl, bloumání, zatoulané myšlenky. Narušuje bezprostřední soustředění například na práci, ale pracuje už nějakou dobu na řešení problémů, které jsou pro náš život důležité. Z tohoto denního snění či bloumání se rodí kreativní objevy. Zároveň je ale většina myšlenek při toulavé mysli negativně emocionálně zabarvená, takže se toulající mysl označuje i jako částečná příčina trápení. Toulavá mysl dává odpověď i na to, proč mají lidé například rádi extrémní sporty. Jde o situace plného soustředění, tedy zklidnění, radosti. Když sport skončí, opět se vrátí myšlenky na vlastní já, toulání se a obavy a trápení.
Toulavou mysl můžete využít ve svůj prospěch, když jdete do přírody a necháte svoje myšlenky "jen" plynout. Nemyslíte cíleně na řešení problému v práci nebo v soukromém životě. Pokud jste dali prvnímu počítači dost času a podkladů, právě při tom toulání se v myšlenkách jako včelka pracuje na řešení Vašeho problému. Několik procházek přírodou a měli byste dostat vnuknutí, nápad, intuici, jen tak z čista jasně nějaké "řešení".
Zdroj informací:
Kniha Pozornost, Daniel Goleman. Nakladatelství Melvil, https://www.melvil.cz/kniha-pozornost/
Kapitola "Pozornost vyšší a nižší části mozku"
Kapitola "Přínosy toulající se mysli"
Kapitola "Trojí soustředění lídrů"
